Proč jsem do toho šel

Na začátku jsem chtěl mít věci pod kontrolou. Server znamenal, že mohu nechat věci běžet trvale bez omezení. Nejde jen o to, aby tam něco žilo — jde o pocit, že to rozumím zevnitř, že to mám úplně v ruce.

Konkrétně mě lákalo zkusit si věci, které se vyplatí nechat běžet samo. Web s vlastním API. Sbírání tržních dat. Chat aplikace. Věci, které běží bez přestávky a sbírají informace. V představě to vypadalo efektivně. V realitě to mělo skrytou cenu.

Co na něm běželo

Měl jsem tam více aplikací zároveň. Web s databází. Scanner, který sbíral tržní data. Chat aplikace. V pozadí experimentální bot s demo režimem. Všechno běželo na různých místech serveru, každé na své adrese.

Aby to fungovalo, měl jsem automatické procesy — služby, které hlídaly, jestli vše běží. Proxy server, který routuje všechno správně. Pravidelné kontroly zdraví systému. Každou noc se zálohovaly databáze a záznamy. Všechno automaticky, bez mého zásahu.

Na disku se nashromáždilo asi 10 gigabajtů dat. Databáze produktů, historická tržní data, skripty pro automatizaci. Na serveru to bylo všechno pohromadě, běželo to bez toho, abych to musel sledovat ručně.

Specs a cena

Měl jsem dva servery. Jeden v Německu v Falkensteinu, model CX53: 16 procesorových jader, 32 gigabajtů paměti, 320 gigabajtů SSD. Stál 27,21 eur měsíčně, zhruba 680 korun. Druhý běžel ve Finsku.

Za rok vycházelo na 8 160 korun za jeden. Dva servery znamenaly přes 16 tisíc ročně. Zní to málo. Jenomže podstatné bylo, že jsem na nich dělal skoro nic — běžely samy a já jsem jen koukal.

Jak jsem to nastavil

Já jsem do serveru nešel přes příkazový řádek. Všechno jsem řekl Claudovi — co chci a jak má běžet. Claude si zbytek vyřídil sám. Připojil se na server, nainstaloval co potřeba, nastavil bezpečnost. Já jsem jen mluvil s Claudem v textovém okně.

Web běžel přes zabezpečené připojení. Certifikáty se obnovovaly samy. Databáze se každou noc zálohovala. Všechno důležité tak bylo chráněné a uložené i jinde.

Konfigurace byla v souboru. Hesla, tokeny — vždy jen v prostředí, nikdy v kódu. Firewall měl pravidla. SSH byl zabezpečený. Všechno to bylo bez rizika.

Co fungovalo a co ne

Technicky to fungovalo. Web běžel. Data se sbírala. Všechny služby bez problémů běžely. Zálohy se dělaly. Z technického pohledu to byla dobrá práce.

Jenomže problém nebyl v kódu. Problém byl v tom, co server opravdu dělal. Web neměl návštěvníky. Data se sbírala, ale k čemu? Experimentální bot v demo režimu neměl smysl. Všechna ta infrastruktura, všechna ta automatizace — běžela, ale nikdo ji nepoužíval. Člověk kouká na věci, co běží samy, a myslí si, že je to geniální. Ve skutečnosti jste jen seděl a koukal na monitor.

Druhý problém: server chce pozornost. Není to tak, že si vezme péči sám. Musíte čas od času proběhnout, zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Když by to běželo opravdu s ostrými penězi, museli byste reagovat v sekundách. To se mi nechtělo dělat a zbytečně za to platit.

Proč jsem ho zrušil

Práce se přesunula na spravovaný hosting. Web jede teď na Vercelu za 40 dolarů měsíčně za všechny webovky dohromady. Databáze na Supabase zdarma. Vlastní server byl náklad bez přínosu.

Peníze za server jsou jasné. 27 eur měsíčně. Ale péče o server? Ta není. Tři čtyři hodiny měsíčně kontroly. Čekání, jestli se něco pokazí. Když tam nic opravdu neběželo, byl to zbytečný stres. Bylo to jako koupit auto a nechat ho stát.

Všechno podstatné mám zálohované. Data na GitHubu. Experimentální bot mám na lokálním počítači, pokud by se k němu někdy vrátil. Server byl jenom měsíční náklad za nic.

Pro koho ano, pro koho ne

Vlastní server má smysl, když opravdu něco běží. Tisíce objednávek za měsíc? Pak se vyplatí koukat. API, které ostatní zvenčí používají? Pak ano. Věc, která potřebuje živé peníze a okamžitou pozornost? Pak potřebujete server pod sebou.

Nemá smysl v experimentální fázi. Když si zkoušíte věci. Když web není hotový. Když ještě nevíte, jestli to bude fungovat. Cloudové služby jako Vercel nebo Supabase jsou jednodušší. Platíte méně a nemusíte se koukat. Když web později vyroste, cloudové služby vás zvládnou bez migrace.

Lekce: nechcete vlastnit infrastrukturu, pokud se tím neživíte. Cloud se zdá dražší než je. Vlastní server se zdá levnější než je. Nejlevnější vám je, když nemusíte myslet.

Server byl dobrá škola. Teď vím, co se dá provozovat a co se skrývá pod kapotou. Ale už to nedělám. Všechno nové jede na Vercelu, Supabase a Cloudflare — detail v Co používám.