Claude Code
Claude Code je nástroj od firmy Anthropic a je to pilíř, na kterém stojí všechno ostatní. Není to chat v prohlížeči ani plugin do editoru. Je to agent, který reálně řídí celou stavbu. Mám ho jako aplikaci na počítači a píšu do ní jako do chatu. Řeknu, co chci, a Claude si zbytek vyřídí sám.
Jezdím na plánu Max v základní variantě, vychází zhruba na 100 dolarů měsíčně. Model pod tím je vždycky nejnovější Opus, právě teď Opus 4.8. Nepřepínám na slabší kvůli ceně. Velký model navíc pojme naráz až milion takzvaných tokenů, tedy kousků slov. Díky tomu udrží v hlavě velkou část projektu, ne jen poslední dvě věty.
Co mi to dává: posouvá to moji roli z toho, kdo by musel psát řádky, na toho, kdo zadává a rozhoduje. Tu práci dělat umím, i když nevím, jak vypadá smyčka. Proč zrovna Claude a ne konkurence rozebírám v sekci Proč Claude.
GitHub
GitHub je místo, kam se ukládá všechno, co vznikne. Představte si sešit, kde se každá změna zapíše i s datem a dá se k ní kdykoli vrátit. Drží to systém jménem Git. Každá úprava je samostatný krok, který jde vzít zpět.
Mám tam kolem devatenácti repozitářů — tak se říká jednotlivým projektovým složkám — a všechny jsou neveřejné. Web, interní nástroje, poznámky, experimenty. Každá změna je tím dohledatelná. Když se něco rozbije, vím kde, a můžu o krok zpět.
Co mi to dává hlavně: klid zkoušet. Když vím, že se zkažený pokus dá zahodit a vrátit k poslední funkční verzi, nebojím se nechat agenta sáhnout na věci. Bez verzování by každá změna byla hazard.
Vercel
Vercel je hosting a nasazení. Jednoduše: je to místo, kde web bydlí a kde se po každé změně publikuje nová verze. Tahle stránka, kterou právě čtete, běží na Vercelu.
Platím kolem 40 dolarů měsíčně za to, že mi Vercel hostuje všechny moje webovky a interní nástroje pohromadě. Když to rozpočítám, vyjde to levněji než jedno odpoledne placeného programátora. Funguje to tak, že se hotová změna pošle na Vercel a ten z ní za pár desítek vteřin udělá živou verzi na internetu.
Co mi to dává: od „mám to hotové u sebe“ k „je to venku“ je to jeden krok, ne odpoledne ruční práce. To u vibe codingu rozhoduje, protože nasazuju často a po malých kouscích.
Supabase
Supabase je databáze. Statický web umí jen ukázat text, který do něj někdo napsal předem. Jakmile má web držet data, která se mění — účty, příspěvky, seznam novinek — potřebuje něco navíc. Databázi, kam se to ukládá a odkud se to čte. Tu řeší Supabase.
Používám ji na části webu, které potřebují víc než statický text. Drží data pro fórum a pro sekci s novinkami. Postavená je na osvědčené technologii (Postgres) a má štědrou bezplatnou hladinu, takže menší projekt na ní jede bez placení.
Co mi to dává: web nemusí být jen vizitka. Může mít přihlašování, ukládat příspěvky a pamatovat si stav — a to všechno bez toho, abych si sám provozoval server.
Notion
Notion jsou poznámky. Sem se zapisuje, co se kdy stalo a proč, aby se to neztratilo mezi konverzacemi. Log jednotlivých sezení, brandová rozhodnutí, rozpracované drafty obsahu.
Proč to vůbec řeším: agent sám o sobě je jako člověk s amnezií — po každé konverzaci zapomene úplně všechno. Proto si vedle něj držím sešit. Notion je jedna z jeho podob. Když rozhodnu něco důležitého, zapíše se to sem černé na bílém, a příští sezení už se o to dá opřít.
Co mi to dává: rozhodnutí a kontext přežijou jednotlivou konverzaci. Bez toho bych pořád dokola vysvětloval to samé.
Obsidian
Obsidian je můj druhý a hlubší sešit, říkám mu trezor. Jsou to obyčejné textové soubory u mě na počítači, jen pěkně propojené a prohledávatelné. Žijou v nich zápisky ze sezení, rozhodnutí, výzkum a podklady k obsahu.
Oproti Notionu má jednu věc navíc, kterou si cením — sémantické vyhledávání. Nehledám jen přesné slovo, ale význam. Zeptám se „co jsme řešili kolem nákladů na autonomii“ a najde mi to i zápisky, kde to slovo vůbec nepadlo, ale téma sedí. Agent se tak doptá vlastní paměti, ne mě.
Co mi to dává: centrální mozek, ke kterému má agent přístup. Čím víc toho do něj uložím, tím líp si při práci doplní kontext sám.
Cloudflare
Cloudflare se stará o doménu a o to, kam web míří. Když do prohlížeče napíšete euphronic.com, je to Cloudflare, kdo ví, na který server vás poslat. Doména je registrovaná tady.
Druhá věc, kterou na něm jede, je e-mail. Adresa podcast@euphronic.com běží přes jeho přesměrování pošty — je to zatím jediná ověřená živá adresa, takže když mě chcete chytit, je tahle. Za tuhle vrstvu nic neplatím, jede to na bezplatné hladině.
Co mi to dává: doména, směrování i pošta na jednom místě, bez vlastního serveru a bez měsíčního účtu. U projektu, který má být co nejlevnější, se to počítá.
Claude Design
Claude Design je nástroj na vizuální tvorbu. Z téhle dílny vzešlo živé pozadí tohoto webu — ty pomalu plující prvky za textem nejsou hotová šablona, ale vlastní věc, která se naladila k ruce.
Beru ho jako konkrétní část pipeline, ne univerzální nástroj na všechno. Zadám, jak má vypadat výsledek, dostanu varianty, vyberu nebo pošlu zpět s úpravou. Stejná dělba práce jako u všeho ostatního: já říkám, co chci, on to vyrobí, já vybírám.
Co mi to dává: vizuální vrstvu webu, kterou bych sám od nuly nenakreslil — a přitom není koupená ze šablonové banky, takže vypadá jako moje, ne jako cizí.
Tohle je sedm nástrojů, na kterých reálně stojí běžný den, plus pár dalších v pozadí (například Sentry, který hlídá chyby na produkci). Jak je mám pospojované dohromady, ukazuju v Co používám a Moje nastavení.
