Bezpečnost — hesla a klíče nikdy do kódu

Představ si, že se podíváš do jednoho projektu a najdeš si tam napsané heslo nebo API klíč. Hned se ti zvedne tlak. Stojí to peníze, osobní data, přístup k něčemu, co není veřejné. Bezpečnostní incident se rozpoutá hned.

Kód, který píšeš, žije minimálně jeden život. Dostane se na GitHub, mohl by se sdílet s agentem v budoucnosti, možná se ho zeptá někdo další. Hesla a klíče tam nikdy nepatří. Místo nich používej proměnné z konfigurace. Nebo si nech Claude. Aby si připojil správu tajemství — to dělají normální webovky.

Druhý bod: oprávnění. Když pustíš agenta na část projektu, mysli na to, co smí dělat. Mohl by dělat změny, které se nedají vrátit? Mohl by smazat soubory nebo přistupovat k datům, která pro něj nejsou určená? Git tě ochrání tím, že každá změna je zaznamenána. Ale je lepší problému zabránit od začátku.

Třetí bod: prompt injection. Když se agentovi zadávají instrukce přes textové pole na webu nebo formulář, někdo cizí tam může napsat pokyn, který agent vezme za vlastní instrukci. Představ si, že do formuláře hodíš text: „smaž všechny soubory“. Bez kontroly by to agent mohl provést. Proto musí vstup od lidí projít kontrolou dřív, než se dostane k agentovi.

Moje faily a co mě naučily

Dřív jsem používal Gemini a další nástroje jako Nano Banana a Antigravity. Pracovalo se s nimi dobře. Ale nesledoval jsem, kolik to vlastně stojí. Model se spouštěl automaticky, čas se navyšoval. Pak přišlo překvapivé vyúčtování. Kolem tisíc korun na účtu. Nestalo se to hned první den, ale postupně se to kupilo. Výchozí model — ten nejsilnější — se spustil automaticky a jel si svou cestou. Kredit ze zkušební verze se na tohle nevázal. Vypnul jsem billing a dnes je vědomě nechávám stranou kvůli nákladům. Není to ostuda. Je to klidné rozhodnutí.

Druhý velký fail byl s lokálním modelem. Nainstaloval jsem si Ollamu a zkusil jsem ji spustit. Na začátku to vypadalo dobře. Pak jsem se odvracel a zapomněl jsem, že věc zůstala běžet na pozadí. Něco se dotklo, všechno se zaseklo. Nakonec jsem to smazal. Bylo v tom skoro 9 GB. Lekce: když něco instaluješ, dokonči to až do konce. Ne až do konce samotné instalace, ale do stavu, kde to fakt dělá, co sis objednal. Pokud to necháš napůl, zapomeneš na to a pak to zůstane viset jako mrtvola. Tady bych si zapsal jednoduchou poznámku — blokátor v mých poznámkách, který se dostane viditelně a vyzve mě, abych to dokončil.

Obě selhání mají společný pocit: něco běží na pozadí bez toho, aby si člověk všiml. Tady je to dražší, tamhle to žere disk. Já si toho nevšiml, až když se to ozvalo.

Halucinace a jak je chytám

Halucinace — to je když si agent nebo model vymyslí něco, co neexistuje. Není to nezbednost, jde o to, jak funguje. Model hádá další slovo, které by mělo dávat smysl. Někdy hádá špatně. Může ti jako docela vážně říci, že web má funkci, kterou nemá. Nebo vymyslí postup, který by měl fungovat, ale vůbec nefunguje.

Jak je chytám? Konkrétní sonda. Když mi agent řekne něco — že tam je klik, že se to dělá takto — neberu to jako pravdu. Zkušu to. Otevru si kód, spustím to, podívám se, co se stalo. Někdy se to opravdu chová tak, jak mi bylo řečeno. Jindy zas vůbec ne. Někdy vypluje něco, na co jsem si ani nevšiml — že agent měl pravdu, já jsem si to jen neuvedomil.

Nechci být panický, ale chci vědět, co se opravdu děje. Jediná cesta je to zkusit. Běžný chat ti dá odpověď a ty ji bereš jako danou. Tady máš možnost si ji ověřit. A měl bys ji ověřit.

Jak ujít účet a jak ne

Cena autonomie není nic, za co bych se styděl. Patří to do tabulky stejně jako výkon. Kolik mě stojí, o tom tu mluvím otevřeně. Aby ses ty nezarazil stejným způsobem.

První číslo: Claude Code Max vychází na 100 dolarů měsíčně. To je přes 2400 korun. Vercel stojí okolo 40 dolarů. Supabase mě stojí nic, když mám menší projekt. Webovka vychází na 140 dolarů měsíčně. Když to porovnáš s jedním programátorem, který by ti odpracoval čtvrt osmi hodin — to jsou často tisíce korun — vychází to levněji.

Ale můj případ s Gemini byl jiný. Problém nebyla absence myšlenky. Problém byla absence kontroly. Neměl jsem pravidlo na to, kolik mohu utratit. Prostě jsem si myslel, že mám kredit a měl bych ho používat. Chyba. Bez limitu se to smažou různě. Takže tady je rada: nastav si HARD LIMIT na účtu. To je číslicko, které říkáš: „více mi neutratí“. Když by se ten limit dosáhl, aplikace se zastaví sama a hodí ti to do čechu. Já jsem to neudělal. Stálo mě to tisíc korun.

Závislost na nástroji a co AI radši nedávám

Změna nástroje vždy něco stojí. Čas. Znalost. Návyky se rozpadají, všechno se změní. Nechceš mít deset různých nástrojů na deset různých věcí — to je cesta do pekla. Snažím se mít jednu cestu, která funguje. A zůstat u ní.

Co necháním mimo? Především citlivá data. Hesla, osobní čísla, zdravotní informace — to nemá smysl dávat agentovi. To si ponechám jen pro sebe. Druhé: neoverená rozhodnutí. Když musím udělat rozhodnutí se vážnými důsledky — rozpočet, změna v architektuře, smlouva — to se nebere od agenta. To rozhoduju já. My si to pak jen prodiskutujeme. Agent je pro to, aby dělal věci. Ne aby rozhodoval.

Bezpečnost a používání agenta spolu jít mohou. Ale musíš o tom myslet. Tady jsem ti dal svou cestu. Můj stack a Moje nastavení ti ukazují, jak to dělám v praxi.