Fable

Fable je novinka a momentálně to nejlepší, co Claude má. Když tohle píšu, jezdím na verzi Fable 5 — nejnovější a nejschopnější hlava v celé rodině. Laťka se zase posunula: Fable je oproti starším modelům výrazně samostatnější. Sám od sebe domýšlí kroky dopředu, navrhuje, co by se ještě hodilo udělat, a nečeká, až mu řeknu úplně každou maličkost. V praxi to znamená míň psaní instrukcí ode mě a víc hotové práce od něj.

Mám jednoduché pravidlo, které se nemění: vždycky jedu na tom nejnovějším vlajkovém modelu, co je k dispozici. Donedávna to byl Opus, dneska je to Fable. Až vyjde něco lepšího, přesednu zas. Proč? Protože rozdíl mezi generacemi je znát — novější model míň chybuje, líp drží kontext a zvládne věci, na které ten předchozí nestačil. Když máte tým, chcete v něm ty nejlepší lidi. U modelů je to stejné.

Jedna upřímná poznámka: víc samostatnosti je super, ale neznamená to, že můžete přestat hlídat. Čím proaktivnější model, tím důležitější je jasně říct, co chcete — jinak vám s plným nasazením udělá i to, co jste vlastně nechtěli. Volant pořád držíte vy. A ještě jedna věc, která platí napříč celou touhle stránkou: jména a čísla verzí se mění skoro každý měsíc. Než tohle dočtete, klidně už může být venku něco s jiným názvem. Princip ale zůstává — ber nejsilnější model na nejtěžší práci.

Opus

Opus byl dlouho špička a pořád je to těžká váha. Zvládne nejsložitější přemýšlení a dlouhou samostatnou práci. Je taky pomalejší a dražší. Dlouho byl Opus můj denní chleba — konkrétně verze Opus 4.8 — než ho u mě vystřídal novější Fable. Když narazíte na model označený Opus, vězte, že je to ten výkonný, důkladný typ.

Když stavím něco, kde musím být si jistý výsledkem, nebo to bude dlouhá práce bez mého zásahu, Opus je můj výběr. Máte projekt, který potřebuje promyšlené architektonické rozhodnutí? Složité refaktorování? Víceagentní orchestraci, kde si Claude musí pamatovat desítky souborů a jejich vzájemné vazby? Opus to klidně zvládne a nebude tím trpět. Ano, čekáte déle na odpověď. Ano, zaplatíte víc. Ale když je na řadě vážná věc, stojí to za to.

Sonnet

Sonnet je zlatá střední cesta. Skoro tak chytrý jako Opus, ale rychlejší a levnější. Pro většinu běžné práce bohatě stačí.

Když víte, že úkol není triviální, ale také není „válka o přežití“, Sonnet je skvělý pokus. Naprostou většinu obsahu na webu píšu v Sonnetu — články, vysvětlujícího textu, jednorázové skriptky. Je to jako mít svého kvalitního junior kolegu, který je vždycky k dispozici a není drahý. Sníží vám čekací časy proti Opusu, aniž by se vám rozpadl výsledek v procesu.

Haiku

Haiku je ten nejmenší a nejrychlejší. Hodí se na jednoduché, časté úkoly, kde nepotřebujete těžkou váhu.

Úprava textu, malá úpravka souboru, rychlá otázka typu „jak se to píše?“ — Haiku je tady nejlevnější a vrací vám odpověď prakticky okamžitě. Pokud nevíte, který model zvolit, začněte Haikuem. Když vám spadne, přepnete se. Ale překvapivě často vám nepadne.

Kontext

Představte si to jako jeden mozek ve třech velikostech. Na výhru závodu chcete tu nejsilnější hlavu. Na nákup do obchodu vám stačí ta rychlá. Platí u toho jednoduché pravidlo: čím složitější věc stavím, tím silnější model si na ni pustím. Čísla u verzí se navíc mění skoro každý měsíc. Než tohle budete číst, klidně už může být venku něco novějšího.

Jedno číslo zmíním, protože je důležité — milion. Ten velký model pojme naráz až milion takzvaných tokenů. Token si představte jako kousek slova. Milion kousků slov je opravdu hodně — představte si stovky stránek textu naráz. Já to vidím na vlastní kůži v Claude Code: agent díky tomu udrží v hlavě velkou část projektu. Může si pamatovat kódy souborů, které jsem mu dal minulý týden, rozumí vztahům mezi nimi, ví, jak všechno funguje dohromady. To je pro dlouhodobou spolupráci klíčové. V běžném chatu, kde máte desítky kilobajtů paměti, by to nedokázal. Tak velký kontext není magie, má svoje hranice, ale oproti běžnému chatu je to obrovský rozdíl v tom, jak dobře vám agent poslouží.